Strana pro Věci veřejné - alespoň petice - moc hlasití mi nepřipadají - ale snaží se
Půl roku s peticí Nechte nás důstojně žít a dožít – podpisy přibývají, řešení zatím žádný vlivný politik nenabídl
autor: Jiří Fiala | čas: 10.09.2009, 17.42 |
Čtyři dámy ze Smíchova, které založily v prosinci 2008 v redakci časopisu Pražan petiční výbor, text petice Nechte nás důstojně žít a dožít zaslaly devadesáti senátorům, poslancům, na všechna ministerstva i na radnici páté městské části. „Odpovědí zatím přišlo dvacet a potvrdily obavu, že poslanci a senátoři při schvalování zákona 107/2006 Sb. vůbec nedomysleli jeho důsledky,“ říká jedna ze čtyř organizátorek petice Helena Rejtharová.
Politici si vůbec neuvědomují, jaké propastné rozdíly jsou mezi seniory, kteří bydlí v obecních bytech a těmi, kdo žijí v domech soukromých majitelů. Zatímco mnohé (zdaleka ale ne všechny) obce se totiž skutečně snaží dopad deregulace na své občany mírnit, soukromí majitele zvyšují nájmy na zákonné maximum, nepovolují výměny bytů a všemožně se snaží seniory z bytů bez náhrady vystrnadit. „Politici jsou přesvědčeni, že nečekaný dopad zákona vyřeší sociální odbory městských částí příspěvky a podporami promyšlenými Ministerstvem práce a sociálních věcí,“ říká Helena Rejtharová. To je ale úplná utopie. „Nikdo z nich nám nenabídl řešení. Myslím, že si prostě nikdo z nich nedovede ani představit, co obnáší vyžít měsíčně s deseti tisíci korunami,“ říká Dana Hosnedlová, která rovněž bydlí v domě s majitelem.
Senioři hledají řešení, nechtějí almužny. Bohužel, zatím marně. Buďme objektivní. Senioři, kteří bydlí v domech soukromých majitelů a ve velkých bytech, dobře vědí, že by jim stačil byt malý. Je tady ale jeden drobný problém. Existují dva druhy majitelů – slušní a nemorální. Ti druzí na všechny nabídky seniorů, jak situaci řešit, říkají: NE. Nedovolují jim byt vyměnit (a to ani v rámci domu), odmítají starým nájemníkům vyplatit alespoň odstupné ve výši investic, které za léta bydlení do bytů investovali (a když někde bydlíte třeba šedesát let, najednou zjistíte, že jste z bytu čtvrté kategorie za vlastí peníze „udělal“ luxusní jedničku). A i kdyby se senior prostě sebral a šel by dobrovolně, jeho situaci to nevyřeší. Na volném trhu totiž v Praze stojí i slušná garsoniéra s poplatky kolem deseti tisíc měsíčně.
A městské části? Inu, právě proto petice vlastně vznikla. Když se totiž paní Rejtharová jednoho krásného dne probudila v bytě na Smíchově, v němž její rodina žije už dvaasedmdesát let a uvědomila si, že zůstala sama a 4+1 prostě neutáhne, vydala se na městský úřad. Chtěla po úřednici, aby ji pomohla situaci vyřešit. Ta jí však řekla: „My se na úřadě musíme nejprve postarat o své lidi!“ Když se jí Helena Rejtharová optala, jaké že to lidi má na mysli, úřednice lakonicky odvětila: „No přece ty, kteří bydlí v obecních bytech.“
Počítejte, přemýšlejte a zkuste navrhnout řešení: Zůstaňme u životního příběhu Heleny Rejtharové. Dva a půl roku se snaží vyměnit byt u majitele v domě z přelomu minulého století, v němž její rodina žije od roku 1937. Její důchod, včetně vdovského, činí necelých třináct tisíc korun. V souladu se zákonem jí majitel vyměřil měsíční nájem 9 911 korun, s připočtením služeb to činí 10 341 korun měsíčně. „Po zaplacení nájmu se službami a nákladů na elektřinu a plyn, zbývá na ostatní náklady - stravu, lékaře (i optika a zubního lékaře) a léky, ošacení, dopravu, kulturu, rozhlas, televizi, telefon (internet) - na jeden den pouhých 36, 30 korun.
Poslechla radu bývalého ministra Nečase a požádala o příspěvek na bydlení. Dostala 545 korun měsíčně, čímž vzrostla částka na živobytí z 36,30 na 54,46 korun na jeden den. „Není třeba další komentář,“ říká Rejtharová a dodává, že její případ ještě nepatří k těm nejtragičtějším (i když už za dobu, co se snaží svou bytovou a vlastně i životní situaci vyřešit, těžce onemocněla a ví, že řadu problémů způsobil vleklý stres).
Už nyní žijí v Praze a zřejmě i v dalších městech v zemi senioři, kteří se měsíc co měsíc dostávají jen v poměru důchod – nájem do tisícových mínusů, a aby neskončili na ulici, doplácejí buď z úspor, nebo z peněz svých blízkých, což je pro ně nesmírně potupné. Bohužel, pro většinu z nich není místo ani v domovech pro seniory a o obecní byt si vlastně zažádat také nemohou, protože nájemní smlouvu (byť právě v domě s majitelem) mají...
Co navrhují poslanci a ministři, Co napsal paní Rejtharové například bývalý ministr Petr Nečas (ODS)?: „ . . . . k deregulaci dříve či později dojde. Obce nyní budou iniciovat výstavbu malých sociálních bytů, s nimi však není možno počítat dříve než za tři roky. Sociálně slabší skupiny nájemníků samozřejmě nenecháme bez pomoci. Domácnosti jejichž náklady na bydlení přesahují 30 % příjmů (v Praze 35 %) a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů domácností je nižší než příslušné normativní náklady stanovené zákonem, mají nárok na příspěvek na bydlení. Existují i dávky pomoci hmotné nouzi, které vyplácejí ÚMČ. Myslím, že podobné petice starší spoluobčany spíše zneklidňují a umocňují jejich obavy. Místo toho je jim třeba jasně říci, že kvůli nájemnému nikdo bez střechy nad hlavou neskončí.“ Helena Rejtharová na tomto příkladě ilustruje, jak politici absolutně nepochopili rozdíl mezi lidmi, kteří bydlí v obecních bytech a lidmi, kteří žijí v domech s majitelem.
Podepište se pod petici i vy
Pokud chcete petici podepsat, můžete se stavit buď do redakce časopisu Pražan do Štefánikovy 23, do jakékoliv regionální kanceláře strany Věci veřejné, a také do sídla Sdružení nájemníků na náměstí W. Churchilla v Praze 3, nebo do sídla humanitární organizace Život 90, kterou najdete v ulici Karoliny Světlé v Praze 1. Zatím se sešlo na šest set podpisů, do nichž však nejsou započítány podpisy, které se nashromáždily pod peticí o prázdninách.
22. 9. 2009 – Máte problém, nebo se nacházíte v jiné obtížné životní situaci? Neváhejte zavolat Zelenou linku 800 879 709, kde pracují kvalifikovaní odborníci, kteří budou řešit vaše problémy.
Zelená linka Věcí veřejných 800 879 709 je kromě osobního kontaktu s občany a webových stránek jedním z hlavních komunikačních prostředků, jak s VV občané z celé země komunikují. Můžete se jejím prostřednictvím registrovat, hlasovat v referendech, objednávat časopis, ale především si říct o pomoc. V současné době evidujeme 44 753 vyřízených telefonátů. „Pokud chce být někdo dobrým politikem, musí podrobně znát i příběhy lidí, kteří v tomto státě žijí, jejich problémy a potřeby,“ vysvětluje předseda VV Radek John, proč VV Zelenou linku provozují.
Příběh první: ze Zlínského kraje
Paní J. ze Zlínského kraje se po dlouhodobé nemoci měla vrátit zpět do zaměstnání, ale její pracovní pozice byla zrušena. Kvůli předešlým konfliktům s ředitelem organizace měla obavu, aby nedošlo k jejímu převedení do podřadné pozice bez finančního vyrovnání. Obrátila se proto na Zelenou linku VV. „Poskytli jsme paní J. veškeré informace - co vše si může nárokovat a jak může postupovat, aby s ní zaměstnavatel nevyběhl,“ popisuje postup poradenství Zuzana Dufková. Po návratu z neschopnosti paní J. opravdu dostala výpověď z organizačních důvodů. S pomocí Zelené linky však dosáhla tříměsíčního odstupného.
Příběh druhý: ze severu Čech
Paní M. ze severních Čech chtěla vědět, na jaké dávky sociální podpory má nárok. Odbor státní sociální podpory jí totiž sdělil, že nic dostávat nebude, protože se do společně posuzovaných osob počítal i druh paní M, který s ní však nežil. Poradci Zelené linky jí doporučili, aby si zažádala o výjimku, kdy by byl její druh vyjmut ze společně posuzovaných osob. „Začali jsme řešit problémy, které souvisely s jejím druhem a bytovou situací. V minulosti totiž došlo k nehrazení nájmu a v tuto chvíli obec odmítla prodloužit z tohoto důvodu nájemní smlouvu.“ Problémy s druhem pokračovaly, paní M. bylo doporučeno vyměnit zámky, jelikož ze strany druha došlo k neohlášeným návštěvám a psychickému týrání. Vše nakonec dopadlo dobře, a paní M. se díky pomoci Zelené linky dočkala dávek, na které má nárok, a také přestěhování do nového bytu, kde již její druh není hlášen.
Příběh třetí: z Vysočiny
Na Zelenou linku volala paní D. z Vysočiny. Musela se vystěhovat z bytu, který byl v havarijním stavu, téměř neobyvatelný. I úspory paní D. byly velice malé. Bydlela na samotě, bez internetu a navíc s devatenácti kočkami a psem. Paní D. nakonec našla pro kočičky umístění, ale bylo potřeba ještě najít byt pro ni samotnou. Pracovníci Zelené linky tedy začali znovu usilovně vyhledávat byt. „Jen pro orientaci, paní D. bylo týdně předáváno okolo 20 kontaktů na ubytování,“ popisuje problematiku Marek Gawlas ze Zelené linky. Paní by už měla být v tuto chvíli už přestěhována. „Tímto ale práce Zelené linky nekončí, paní D. je totiž potřeba najít ještě adekvátní práci, aby mohla začít novou etapu svého života v novém domově,“ dodává Gawlas.
Josef Fišer a tým Zelené linky
Adresa: Štefánikova 23, 150 00 Praha 5
Telefon: zdarma 800 879 709
Naše kanceláře jsou snadno dostupné ze zastávek MHD - Švandovo Arbesovo náměstí, kam jezdí tramvaje číslo 6, 9, 12, 20 a autobusová linka 176.
Obecné dotazy info@veciverejne.cz - všechny dotazy zodpovíme co nejrychleji.
Přijďte osobně
Přijďte za námi do sídla Strany Věcí veřejných. Jsme tam pro Vás každý čtvrtek od 13.00 do 16.00, kdy funguje naše občanská poradna. Po dohodě se s našimi konzultanty můžete setkat i v dobu mimo úřední hodiny.
Telefonicky
- volejte zdarma naši Zelenou linku 800 879 709
Případně přímo kontaktujte naše specialisty:
- Jana Pařízková: 608 806 693 (konzultantka pro Prahu 1 a odbornice pro sociální otázky)
- Jiří Vejmelka: 724 504 848 (konzultant pro Prahu 5, všeobecné poradenství)
E-mailem
Michal Pavel: m.pavel@veciverejne.cz
Jiří Vejmelka: j.vejmelka@veciverejne.cz
Marie Hakenová: m.hakenova@veciverejne.cz