Vybráno z blogu pana Bradíka
cituji z:
http://bradik.blog.denik.cz/c/97321/Alibisticke-navrhy-prozatimniho-ministra-Janoty.html
Alibistické návrhy prozatímního ministra Janoty
Matador sestavování českého státního rozpočtu a prozatímní ministr financí Eduard Janota představil návrhy opatření ke stabilizaci zvyšujícího se rozpočtového schodku státních financí. Jsou to návrhy alibistické, Janota si pro kočírování až 250-ti miliardového schodku vybral cestu nejmenšího odporu a navrhuje zvýšení nepřímých daní, především sazeb DPH.
17. 8. 2009
Současné rozpočtové problémy nelze svalovat jen na ekonomickou krizi. Příčina je primárně v propadu příjmů z přímých daní a ty jsou způsobeny nedomyšlenou reformou daňových sazeb realizovanou za vlády Mirka Topolánka, které Janota zdatně sekundoval.
Sazba daně z příjmu právnických osob klesla za poslední tři roky o 6 procentní bodů (z 26% v roce 2005 na 20% v roce 2009). Inkaso z této daně sice dosáhlo v roce 2008 své maximální výše 173 mld. korun, ale podíl daně na HDP zaznamenal po reformě výrazný pokles pod 4% HDP. Výsledkem je, že při aktuální 20% sazbě hrozí propad ve výběru této daně cca 20 mld. korun. Daň z příjmu korporací tak aktuálně představuje jednu z nejvíce rizikových příjmových položek státního rozpočtu.
Průběh a dopady současné ekonomické krize na reálnou ekonomiku přitom ukazují, že snižovat sazbu této daně způsobem a tempem jakým to udělala Topolánkova vláda nebylo prozíravé ani nutné.
Druhou problematickou oblast rozpočtu představují daně z příjmu fyzických osob. Již v roce 2008 došlo poprvé od zavedení platné daňové soustavy k meziročnímu poklesu inkasa na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti téměř o 12 mld. korun. Příčinou uvedeného vývoje bylo zavedení jednotné 15% sazby pro všechny příjmové skupiny od ledna 2008. V důsledku odstranění daňové progrese dochází k dalšímu poklesu podílu této daně na HDP oproti stavu roku 2007.
Zavedením jednotné 15% sazby ze superhrubé mzdy a zastropováním výše maximálního vyměřovacího základu pro veřejnoprávní pojistné, došlo ke snížení daňového zatížení pouze u zaměstnanců s vyššími příjmy. Snížení inkasa způsobilo rovněž podstatné zvýšení slev na dani a částek daňového zvýhodnění. Propad ve výběru této daně je navíc posilován nepříznivým vývojem mezd v období ekonomické krize.
Janota se měl v období zvyšujícího se rozpočtového napětí snažit o návrhy směřující k úpravám v oblasti přímých daní, návratu k rozumné daňové progresi, která by rovnoměrně distribuovala rozpočtové nároky umocněné ekonomickou krizí na jednotlivé příjmové skupiny.
Od ministra financí se rovněž očekává návrh výrazných rozpočtových škrtů na straně nemandatorních výdajů (v řádech minimálně desítek miliard), nikoliv úhybná zdůvodnění, že mají svoje hranice a že je v zásadě realizovat nejde. Plošné škrty pro jednotlivá ministerstva a další snížování jejich provozních výdajů by mělo být v době krize pravidlem.
Janota navrhuje opatření, jež postihne plošně všechny - totiž zvýšení obou sazeb daně z přidané hodnoty (dolní z 9 na 11%, horní z 19 na 20%). Zvýšení nepřímých daní tak opětovně postihne skupiny, jež na Topolánkově reformě přímých daní vůbec nevydělali nebo vydělat nemohli, totiž středně a nízkopříjmové skupiny zaměstnanců, rodiny s dětmi a důchodce. Zakletou formulí reformy nepřímých daní přitom bylo, že sazby DPH se musí sbližovat a horní sazba nesmí v žádném případě růst.
Zvýšit sazby nepřímých daní však představuje nejsnazší a nejschůdnější cestu i pro překlenovacího ministra Janotu a proto navrhuje přesný opak. Nezanedbatelným důsledkem tohoto kroku bude rovněž „přikrmování“ inflace, která bude v příštích měsících a letech nepochybně růst.
Janotovy návrhy na stabilizaci rozpočtového schodku působí alibisticky a nevěrohodně. Jestliže se zároveň staví do pozice nestranického odborníka, který může věci „nazývat pravými jmény“, je to od něho poněkud pokrytecké. Na rozklížení současných veřejných financí má totiž lví podíl.
Stávající prozatímní ministr již prohlásil, že o pokračování ve službách státu po parlamentních volbách již nestojí. Neměl by se tedy svými alibistickými návrhy pokoušet o medvědí službu a návrhy na skutečnou rozpočtovou reformu nechat raději svým nástupcům.