Kus filosofie skryté ve slovosledu Tomáše Hanáka
cituji z: http://bydleni.lidovky.cz/pasivni-dum-plny-aktiv-0bw-/home-sthanaka.asp?c=A080825_095208_home-sthanaka_glu
Pasivní dům plný aktiv
Herec Tomáš Hanák.
(Foto: Hynek Glos, Lidové noviny)
25. srpna 2008 | 9:52 Jsem trochu nesvůj: nemohu najít žádnou skulinu, kterou bych do pasivního domu vnikl a s pomocí Ironie, mé milenky, jej rozcupoval. Jaký ale div? Pasivní dům přece žádné skuliny nemá – tak dobře je izolovaný, tedy úsporný, tedy eko. A že musí být zakopaný v zemi jako pes? Babské krevety!
Nemusí to být ani žádná kosmozrůda – může vyhlížet úplně normálně. Ale samozřejmě i nenormálně: to pokud investor udělá osudnou – a častou – chybu a vsadí na některého z bez nadsázky životu nebezpečných architektů, kteří především „chtějí po sobě něco zanechat“; ti se požadavku na „obyčejný domek“ obvykle zhostí tak, že v přízemí navrhnou bazén s jacuzzi a lajzandami (ač investor zdůrazňoval, že plave jen s největšími obtížemi, viz dále), nad ložnicí prosklený taneční parket (přes investorův očividný pohybový handicap, viz dále), a na střeše heliport (jako kompenzaci za – vcelku banální – opomenutí bezbariérových vstupů pro investora, trvale upoutaného na invalidní vozík).
Bude to nejspíš boj – a to ještě nepřijela rezavá Š 1203 stavební fy UMÍTO („Dáváme bydlení nový rozměr“), zastoupená zedníkem Vasilem, profesorem politologie na univerzitě ve Lvově. .
Vytrváte-li však a neproženete si kuli půnebím, bude vám odměnou bohulibý dům, plný stále čerstvého, bezprašného vzduchu, umožňující uspořit až 90 % nákladů na vytápění, a navracející vám tedy investice dřív, než byste pomalu řekli švec. A ceny energií porostou a s nimi i vaše úspory!
Co s těmi penězi budete vůbec dělat?
Inu, zkusíte třeba nicnedělání.
Např. zapnutá televize též přispívá k udržování vnitřní teploty – ovšem dívat se na zapnutou troubu je ještě šikovnější, byť třeba Krůta na houbách nepatří zrovna mezi vyloženě akční snímky.
Nemám dilema.
Původně jsem doufal, že rutinně aplikuji zasmrádající populistickou konstantu „ekologické a levné bydlení – jako obvykle: jen pro bohaté“; jenže pasivní dům lze prý pořídit jen o 10 % dráž než „aktivní“: díky rekuperačnímu topení odpadnou např. výdaje za radiátory a rozvody. Jak už to ale při realizaci vysněných rodinných hnízd bývá, počítejte naopak s výdaji za rozvod.
Kromě občasných bitev o zlevněné zboží žijeme život v míru (resp. válčí se tak daleko, až je to slastně uspávající). Pokud by nám sem ale nějací nemytí barbaři chtěli vtrhnout či svrhnout na nás bombu (a radar bude zrovna vypnutý, protože nový premiér, filištín Jirka, se bude zrovna fotit s motykou v severokorejském rýžovišti), přijde pasivní dům vhod dvojnásob – termovizí je asi nezachytitelný (nevypouští teplo), dobře izolovaný proti vniku protivníků z řad infikovaného hmyzu či paralyzujících plynů, takže lidová podnikavost bude mít zřejmě žně: „POSKYTNU BEZPEČNÝ ÚKRYT MATCE S DĚTMI. Zn.: NEJVYŠŠÍ NABÍDCE“. Hop, hop, hop!
Tomáš Hanák, vesničan a herec
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
Pro klidný život
zvětšit fotografii...
Tomáš Hanák.
(Foto: http://bydleni.lidovky.cz/foto.asp?r=home-sthanaka&foto1=GLU23a081_hanak3.jpg Hynek Glos, Lidové noviny)
15. září 2008 | 11:47
Člověk – přes rostoucí počet obyvatel planety – je nejvzácnějším tvorem všech dob; už proto, jak doslova převratně (i převrtně) dokázal tuto planetu proměnit (zevně i vnitřně). Logicky si proto zasluhuje maximální ochranu; tu mu ovšem může zajistit zase jenom člověk.
(Vědci zjistili, že např. sojce, jakkoli nás to na ni může mrzet, je naše bezpečnost prakticky lhostejná; to delfíni se alespoň uvolili nechat si vojenskými odborníky nastřelit do kůže nějaké radárky či co; psi prý zase větří tsunami – jenže až se vlna vln zjeví na obzoru, stejně nakonec vezmou do zaječích, místo aby běželi varovat cenné turisty, zabrané do cenově příznivých láskyplných her s thajskými školačkami).
Proto vítám, že se úředníci smějí (od „směti“, nikoli „smáti se“) probírat mým kontem, policisté kufrem mého vozu, myslivci mou zahradou i norou, hasiči mým komínem – nebezpečí číhá všude. Já ale žádám další bezodkladná rozšíření pravomocí také hlídačů parků, strážců pláží (i v zimním období), průvodčích vlaků, stejně jako členů ochranek cukráren! Ptám se ministra lesního a vodního hospodářství: kdy se dočkáme bezpečnostních rámů u Berounky? Cožpak nikoho neznepokojuje, že vodáci dodnes vstupují do keň bez jakékoli kontroly! Vždyť právě „na vodě“ můžeme už desítky let slyšet výbuchy, byť zatím jen smíchu. (Přínosem by bylo i to, kdyby příslušná ministerstva evidovala občany tzv. výbušné povahy).
Těší mě naopak, že cokoli ze své mailové pošty definitivně vymažu, není definitivně vymazáno a lze snadno dohledat. Pod dohledem kamer je pohyb po ulicích či jízda po dálnici pohodovější. Spím klidněji, vím-li, že i můj vypnutý mobil umožňuje určit mou polohu (spím obvykle na boku, ale někdy se bez varování překulím na záda a začnu chrápat; nato se mě žena i synek snaží, pomocí pajsrů, převalit na břicho) – avšak např. houska, i zapnutá, takovou službu dosud neumožňuje! Mám radost z množících se upozornění, že mé hovory mohou být monitorovány – jenže jen „mohou“, navíc prý pouze z důvodů zkvalitnění služeb! No co to je?! Já chci, aby byly monitorovány VŠECHNY hovory! A zákon ať stanoví, že BEZ UDÁNÍ DŮVODU – ten je přece jasný: má bezpečnost, mé lepší a šťastnější bytí, má – ano, má svoboda.
Jak jsem se osobně přesvědčil, nejvíce teroristů zřejmě bývá mezi českými turisty, vracejícími se z egyptského letoviska Taba (katalog. č. záj. 83653) – proto respektuji, že jsme během tříhodinového opouštění „země tisíce překvapení“ museli projít sedminásobnou kontrolou dokladů, dvěma detekčními rámy, naše zavazadla pak dvojitou dávkou roentgenů s následným ručním průhrabem. Na druhou stranu: nápoje, flakony a gely nám sice byly řádně odebrány, ovšem nažloutlé tělesné tekutiny jsem do letadla pronesl bez problémů celý měchýř! Jak je možné, že ještě den před vstupem do letadla (autobusu, metra, vlaku, obchodu, toalety) smíme nekontrolovaně pít? Stejně tak mě zaráží, že – na rozdíl od např. Londýna – jsme nebyli vyzváni zout se do ponožek (bomby se totiž stále častěji straží do bot); to vnímám jako neúctu k lidskému životu, jako hazardování. Z týchž důvodů vyzývám Mezinárodní organizaci leteckých dopravců (IATA), aby veškerý letištní personál, vč. nosičů zavazadel, byl POVINEN průběžně mi prstem prošťourávat anál a vyloučit tak možnost, že tam ukrývám konec doutnáku (zatímco druhý konec mám, jak tušíte, připojen k měchýři, naplněnému samozřejmě egyptskými šrouby a hřebíky, které jsem vypil).
Chápu, že např. cestování se tím může mírně prodražit, že letištní poplatky již mnohdy převyšují cenu letenky – uvědomme si však, že tím zároveň vznikají desetitisíce nových pracovních příležitostí, ale především zajímavých výrobních zakázek, spojených navíc takřka vždy s dalším pokrokem vědy a techniky, tedy s dalším zdokonalováním člověka i péče o jeho bezpečí – a to jako spořádaný, poctivý občan (s malou firmičkou na exekuce a vymáhání dluhů) nemohu než vítat.
Zároveň chápu, že jsou jedinci, kteří uvedená bezpečnostní opatření paradoxně pociťují jako omezení či komplikaci – nejednou dokonce tak intenzivně, že sami začínají uvažovat o použití bomby či zbraně, ať už proti strážcům planetárního pořádku, či – naštěstí častěji – proti sobě samým, hnáni neodbytnou touhou ukončit s touto planetou jakoukoli spolupráci; těm bychom měli v jejich snažení spíše pomáhat. Proti těm prvním je však třeba zasáhnou s plnou rozhodností!
Tomáš Hanák, cholerik