názory čtenářů někdy uzrají jak víno a politika jako sýr
cituji z:
http://web.volny.cz/noviny/komentare/clanek/~volny/IDC/111975/nenapadlo-me-komunistum-rici-ne.html
Nenapadlo mě komunistům říci ne
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Nenapadlo mě komunistům říci ne, říká ministryně spravedlnosti v článku Mf Dnes. Profesor lékařské fakulty v Praze Zdeněk Charvát kdysi prohlásil, že v KSČ je 90 % lidí z prospěchu a 10 % lidí naivních nebo hloupých.
Na otázku redaktora Mladé fronty Dnes o jejím vstupu do KSČ, říká paní ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovářová, že byla naivní a že na její vstup měl vliv spolužák s krásně řezanými rysy.
Budiž. Ale je to docela směšné přiznání od ženy, která vede českou justici, a která v roce 1987, už jako vystudovaná právnička je "naivní a nabídkou ke vstupu do KSČ je poctěná a hrdá". Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak trpké. Jakápak je teď v roce 2009? Co převažuje nyní? Krásné rysy někoho, naivita, nebo prospěch?
Na otázku redaktora, zda-li lidé, kteří odolali vábení komunistické vějičky i za cenu možné profesní perzekuce, jsou lidé pevnějšího charakteru, odpovídá otázkou, cituji: "Nenechali se zlákat proto, že jim to nikdo nenabídl?"
Naše současná ministryně spravedlnosti patrně neví, že u tisíců našich perzekuovaných občanů to nebyla jenom otázka ztráty profese, ale že trpěli v žalářích – rozvrácené rodiny, tělesné tresty, rozvrácené rodiny i ztracené životy byly pro tyto občany otázkou velké osobní statečnosti, cti a mravního principu odporovat zlu.
Když už je mravní princip alespoň v této otázce, troufám si tvrdit, pro paní ministryni velmi vágní, nechť nesoudí podle toho i ostatní. Moje žena si dovolila být hrdá na to, že byla z vysoké školy jako odborná asistentka vyhozena z toho důvodu, že přihlášku do KSČ a souhlas se vstupem spřátelených vojsk do naší země v roce 1968 odmítlla podepsat.
Před 25 lety, v době, kdy současná paní ministryně jistě snaživě studovala Právnickou fakultu, jsem byl na pracovišti svědkem toho, jak členové KSČ doslova lámali moji mladší kolegyni, aby vstoupila do této organizace.
Ona se pod jejich nátlakem rozplakala, ale členství nepřijala. Ovšem... to jí nenabídli zmrzlinu... jako paní minitstryni spravedlnosti její kolega z ročníku s ostře řezanými rysy. Bohužel se tato žena nestala ministryní spravedlnosti. Ano, to by byla moje ministryně.
ing. Michael Pálka, 22.6.2009
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z: http://web.volny.cz/noviny/komentare/clanek/~volny/IDC/57491/agenti-stb-sedi-v-parlamentu-a-smeji-se-nam-do-oci.html
Agenti StB sedí v parlamentu a smějí se nám do očí
Tvrzení Vojtěcha Filipa jasně ukazují, kam až může klesnout morální kredit politika
Předseda KSČM Vojtěch Filip je vskutku zosobněním nevinnosti, bezelstnosti a andělské nevědomosti. Senátor Martin Mejstřík ho na základě množství archivních materiálů jasně usvědčil ze spolupráce s StB, Filip to však i nadále důrazně popírá.
Martin Mejstřík dokonce vyhledal i ženu (někdejší Filipovu kolegyni z podniku Merkuria, v němž v polovině 80. let oba pracovali), na kterou Vojtěch Filip donášel a snažil se ji dokonce obvinit z machinací s devizovými prostředky. Údajně měla poškodit stát o 300.000 Kčs, založila si prý totiž konto v zahraničí. Díky agentu Falmerovi (krycí jméno Vojtěcha Filipa) StB od roku 1986 paní Evu Vlasákovou tři roky sledovala.
Obávaný Výbor lidové kontroly paní Evě Vlasákové nic nedokázal, takže StB i "Falmer" ostrouhali. Eva Vlasáková napsala Vojtěchu Filipovi před třemi roky, když se z tisku dozvěděla o tom, že na ni donášel, dopis, v němž ho žádala o vysvětlení. Žádnou odpověď však od něj doposud nedostala, ač Filip tvrdí, že jí dopis posílal: "Já jsem jí poslal dopis, jestli ona ho nedostala, to je její věc. No a co je mi do toho, já zodpovídám za českou poštu?"
Shrňme si fakta: Vojtěch Filip tvrdí, že s StB nikdy nespolupracoval, prý se domníval, že má co do činění s vojenskou rozvědkou. Vskutku zajímavé, archiv dokládá pětapadesát zdokumentovaných schůzek Vojtěcha Filipa s lidmi z StB. Nedovedu si představit, že bych se tolikrát s někým sešel, aniž bych za tu dobu nerozpoznal, o koho jde.
Archiv dále dokládá jednak akci zaměřenou na Evu Vlasákovou, jednak akci "Lora", která se týkala naverbování jistého občana NSR do služeb StB. Vojtěch Filip však tvrdí, že dotyčného nezná a že v jeho klubu Carusel nedaleko Stuttgartu nikdy nebyl. Lidé, kteří Filipa pro spolupráci s StB získali a kteří ho "řídili", odmítají k celé kauze cokoli sdělit.
Jako směšné působí i Filipovo opakované tvrzení, že on žádné informace nikomu nepředával, ale naopak on je od StB (podle Filipa však od vojenské rozvědky) získával vzhledem ke své pozici v podniku Merkuria, kde pracoval v oddělení zahraničního obchodu. Ano, jistě, jak StB, tak vojenská rozvědka by určitě podávala informace nějakým "pěšákům", aniž by se je nesnažila maximálně rozpracovat a informačně "vytěžit". Tomu snad nevěříte, pane Filipe, ani vy sám.
Nikoho to ale příliš nezajímá. Pouze Martina Mejstříka a redaktory ČT, kteří o celé kauze natočili reportáž. Co jsme to za právní stát, když fakta archivních materiálů neobstojí proti tvrzením, které Filip nemůže podepřít žádnými důkazy?
Vlídná a usměvavá (či spíš "výsměšná") tvář Vojtěcha Filipa, která tvrdí, že s StB nikdy nespolupracovala, na nikoho nedonášela, atd. apod. se pro mě stala noční můrou, která mě jen jasně utvrzuje v tom, že sedmnáct let po listopadu není v tomto státě, který má plnou hubu demokracie, vůle k tomu vyrovnat se odhodlaně se svou krvavě rudou minulostí. Jakpak by taky byla, když komunisté sedí stále v parlamentu a spolurozhodují i nadále o věcech veřejných.
Pošli TiskniAntikom, 31.10.2006
%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z: webu http://web.volny.cz/noviny/komentare/
Paroubek pomáhá estébákům
Šestnáct let po revoluci je tedy už asi zřejmě jedno, kdo udával nevinné a kdo ne
Premiér Paroubek stále zřetelněji odhaluje svou pravou tvář. Po otevřené spolupráci s komunisty, s nimiž si náramně rozumí, překročil další tabu. Chce se svými kámoši komouši zrušit lustrační zákony!
Šestnáct let po revoluci jsou prý již lustrační zákony zbytečné. Šestnáct let po revoluci je tedy už asi zřejmě jedno, kdo byl estébák a kdo ne, kdo udával nevinné a kdo ne, kdo zkazil celým rodinám život a kdo ne. To je naprosto nehorázné!
Od Paroubka naštěstí dávají pryč nejen občanští demokraté a lidovci, ale i část ČSSD, například úřadující šéf Bohuslav Sobotka. Inu, mládí nemá pochopení pro zvrhlé gusto pana vrchního ouřady z komunistických restaurací a jídelen.
Tento ostudný Paroubkův krok, jenž je výsměchem všem politickým vězňům a všem pronásledovaným z dob komunismu, má jednu výhodu. KSČM a ČSSD teď už snad budou volit jen někdejší partajníci a estébáci.
Jo a jesti si Paroubek myslí, že to nějak zachrání tím, že začne couvat a říkat "Když se vám to nelíbí, tak teda ne, no", tak to teda nezachrání. Naopak tím jen potvrzuje, jaký je populista bez skrupulí.
Josef Houdek, 24.11.2005
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z:
http://web.volny.cz/noviny/komentare/clanek/~volny/IDC/102503/jak-jsem-zacal-pochybovat-o-komunismu.html
Jak jsem začal pochybovat o komunismu
První pochybnosti o komunistické ideologii se ve mně zrodily na Drahanské vrchovině. Je to zvláštní kraj. Mám na mysli tu jeho část, kudy se jede vlakem z Prostějova do Chornice. Lidé toho zde nikdy moc neměli, snad jenom to kamení. Zvláštnosti zdejšího kraje bylo, že jedna vesnice byla česká, druhá, třeba o kilometr dál, čistě německá.
Někdy v roce 1949 bývalá firma Nehera dala mému otci místo v Brodku u Konice. Tenkrát se tak ale nejmenoval. Byl to městys s třemi fabrikami a s Moravskou Třebovou to byly dva německé ostrůvky na střední Moravě. Dříve se jmenoval Deutsche Brodek, pak Německý Brodek a od roku 1952 Brodek u Konice. A tady to začalo.
Možná si vy starší ještě pamatujete, jak v roce 1950 létaly nad naším územím balóny s letáky, hladovými korunami a sem tam s nějakou čokoládou. Tehdy jsem chodil do první třídy. Učitelka, jako vystřižená z Hrabalových Skřivánků na niti, nám říkala, jaké potvory jsou ti imperialisti, jak nám narušují náš šťastný zítřek, a kdybychom našli čokoládu, že ji nemáme jíst, že nás chtějí otrávit.
V Brodku byl mým největším kamarádem Venca Václavík. Prožili jsme spolu mnoho. Měli jsme třeba kočičí školu, ale hlavně jsme sbírali munici, které v té poválečné době bylo v okolí Brodku požehnaně.
(Jednou jsme odpálili vrtulkovou bombu a málem jsme odstřelili hajného. Ten chudák si myslel, že to jsou banderovci a málem začal pálit z kulovnice.) Jednou jsme se zase s Vencou Václavíkem vypravili hledat do okolních lesů munici. A našli jsme balón. Uvízlý na stromě.
Pro šestiletého kluka tenkrát nebylo problémem vylézt na strom a balón odříznout. Nekonal se žádný výbuch, ale z balónu se sypaly letáky, hladové koruny a... a čokoláda. Dovedete si představit, co v té době, kdy bylo všechno na lístky a doma se snídal nadrobený chléb v bílé kávě, byla čokoláda?!
"A co když nás chtějí imperialisti otrávit?" řekl Venca. "To je možné," odpověděl jsem, "paní učitelka by nám nelhala". Imperialisté, neimperialisté, čokolády jsme se vzdát nechtěli.
A tak jsme to vyřešili takhle: v Brodku tehdy působil doktor Krejčí. Ordinaci měl v domě, kde byla také hospoda. Šli jsme tam, sedli si na schody a rozhodli se, že čokoládu sní ten, na koho padne los. Když se mu něco stane, druhý hned zavolá doktora. A když se mu nestane nic, počkáme půl hodiny a pak sní čokoládu druhý.
Imperialisté nás neotrávili, čokolády jsme se s Vencou nenajedli, ale doslova se jí přežrali, že jsme nemohli týden na záchod. A v mé duši bylo zaseto semínko pochybnosti. Semínko nedůvěry v pravdomluvnost soudruhů od KSČ.
Karel Kýr, 29.1.2009
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z: http://web.volny.cz/noviny/komentare/
Komorousova mladická nerozvážnost: ach, jak dojemné!
Nyní je už Jiří Komorous konečně dospělý
Zajímavé. Otevřu ranní noviny a nestačím se divit. Komorousovým životním cílem byla služba ve složkách StB, plně schvaloval okupaci ze srpna 1968, sám aktivní komunista od 23 let. Ale co, to byla jen taková mladická nerozvážnost, jak dnes tvrdí...
Jestliže ovšem v 26 letech tehdy vystudovaný právník (čili člověk s jistým morálním kreditem a intelektuálně určitě na výši, aby si uměl spočítat, kolik je jedna a jedna) byl mladicky nerozvážný, zdá se mi, že asi tedy onehdá nebyl duševně úplně v pořádku. Kdyby mu tehdy bylo 18 let, dovedl bych to pochopit, ale tvrdit o sobě, že v 26 letech jsem byl mladicky nerozvážný, je poněkud na pováženou.
Divím se, že nyní, v 46 letech, už může po několik let zastávat tak významný post, jakým je šéf Národní protidrogové centrály. Zřejmě už dospěl a je mu dnes konečně jasné to, co bývá normálním lidem jasné už ve věku, kdy vystudovaný právníci bývají ještě mladicky nerozvážní. Asi nám teda Jirka už vážně dospěl.
Nikomu to koneckonců nevadí a jeho někdejší nedospělost není vůbec na škodu při nynějším zastávání postu šéfa Národní protidrogové centrály. Ministr vnitra Langer ani policejní prezident Husák v tom nevidí problém: "Podle výsledku lustrace ve smyslu malého lustračního zákona podmínky předepsané pro funkci ředitele Národní protidrogové centrály splňuje," tvrdí Langer.
Takže nevadí, dobrá. Nechte si ale propříště, pane ministře, sladkohubé žvásty o tom, že Vaší snahou opřenou o služební zákon je očistit sbor od policistů zatížených minulým režimem. Nebo že by za vším stála mocná lobby pánů Vidíma a Landy z Ordo Lumen Templi? (Což je mimo jiné latinsky zcela gramaticky chybně.) A co na to Jan Tleskač?
Chozé Borůvka, 14.3.2007
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
cituji z:
http://web.volny.cz/noviny/komentare/clanek/~volny/IDC/44361/hajemstvi-komunistickych-bestii.html
Cyklus Ztracená duše národa nastavuje zrcadlo naší normalizační zbabělosti
Česká televize dělá záslužnou práci, když reprízuje cyklus Ztracená duše národa o komunistických zločinech. I když si nedělám iluze, čemu dá přednost průměrný český divák, jenž si nerad čímkoli komplikuje svůj jasně nalinkovaný život práce – nákupy - televize. Pořad totiž v sobotu soutěží s normalizační zábavou Televarieté na ČT1.
Zatímco první kanál vysílá třeskutý humor, na ČT2 ve zmíněném pořadu vzpomínají oběti komunistických zvěrstev na dlouhé roky kriminálu, v nichž trpěli kvůli tomu, že zůstali věrni pravdě, kterou se komunisté snažili potlačit. Jejich odvaha a hrdost vyrážely dech. Při krutých a nelidských výsleších, které dělaly podobné bestie jako Alois Grebeníček starší, jemuž se tak jako ostatním jeho krvavým kolegům nic nestalo a jehož syn tu drze a nestydatě účinkuje na politické scéně, místo aby byl někde v hanbě zalezlý, nezradili své kamarády, své svědomí a především pak lásku k pravdě. Ničeho prý nelitují a šli by do toho znovu.
Před těmito lidmi smekám. Nejsem si však jistá, zda před nimi smeká i náš stát a zda se náležitě odvděčil těm, kteří drželi čest tohoto národa nad vodou, zatímco se pro ostatní stala prázdným pojmem. A smekají před těmito hrdiny občané? Typičtější reakcí je spíše tyto lidi nevidět, ignorovat. Jinak by totiž pohlédli do očí kruté pravdě. – Takto stateční byli oni, zatímco my jsme zbaběle kolaborovali. Zatímco oni trpěli ve vězeních, my jsme panáčkovali v průvodech a na schůzích.
Je ještě další způsob, jak se vůči protirežimním hrdinům zachovat. Ten skvěle předvedl za minulého režimu nikterak statečný, ba naopak velmi poslušný Jirka Paroubek. – Tyto lidi lze zesměšnit, shodit jejich zásluhy. – Blázni, vizionáři, sebevrazi! Premiér Paroubek se takto pohrdlivě vyjádřil o pozdější generaci odbojářů – o disidentech. – „Zajímalo by mě, co dělal za minulého režimu. Byl to určitě nějaký disident, podle toho jak vypadal.“ Zhruba takováto slova vyřknul v BBC. Mnohem zajímavější by bylo probrat, co dělal tento posmíválek za minulého režimu… Každopádně hrdinství disidentů je pro tuto společnost stále nepříjemné a sotva kdy dojdou uznání…
Jak dlouho ještě budeme tyto hrdiny urážet a zesměšňovat a komunistické papaláše a krutovládce nechávat v pohodlí jejich důchodu a s blaženým vědomím, za tato morálně pochybná společnost je na ně krátká?!?! Jak dlouho se ještě budeme koukat na to, jak komunističtí soudci, prokurátoři a policajti poskytují komunistickým bestiím naprosto nezasloužené a nepochopitelné hájemství?!?!
Ztracenou duši národa bych pouštěla furt dokola, takovýmu Grebeníčkovi povinně a třikrát denně. Grébu, Ransdorfa, marxistu Exnera, Filipa… bych dala do přímé konfrontace s lidmi, kteří trpěli pod diktátem jimi tak vychvalované komunistické ideologie! Zajímalo by mě, co by na to říkali a jestli by se jim alespoň omluvili…
Ludmila, 23.7.
-----------------------------------------------
Struktury:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2011/03/27/nove-vedeni-cssd/
Waltr Komárek hodnotí "svou" stranu:
http://aktualne.centrum.cz/video/?id=362850
W. Komárek a jeho komentář k polistopadové politice
____________________
ROZHLAS O HISTORII
archiv v Mp3 formátu
(pro návrat na stránku použijte šipku zpět vlevo nahoře na ovládací liště Exploreru - či tak nějak pokudd vyhledáváte jinudy)
Příběhy 20. století
http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv?p_po=3108&p_pattern=&p_gt=
http://www2.rozhlas.cz/podcast/podcast_porady.php?p_po=3108
http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=3108
http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2105733&drm=
CO UMÍME?
==================================================
Pohádky:
http://aktualne.centrum.cz/video/?id=495004
