Rekonstrukce Dubčekova zatčení_LN
Rekonstrukce Dubčekova zatčení
cituji z: http://www.lidovky.cz/rekonstrukce-dubcekova-zatceni-dnm-/ln-specialy.asp?c=A080820_191220_ln-specialy_hel
HANA ČÁPOVÁ 20. srpna 2008 | 19:12
Bylo jich deset a většina z nich z toho úkolu neměla žádnou velkou radost. Řeč je o estébácích, kteří 21. srpna 1968 dopoledne zatkli ikonu Pražského jara Alexandra Dubčeka. StB si pro tehdejšího tajemníka ÚV KSČ přišla, aby ho mohla vydat do Moskvy. LN se teď podařilo získat dosud neznámé informace o Dubčekově zatčení.
Minimálně polovina z deseti estébáků, kteří Dubčeka zatkli, je již po smrti. Vypátrat se podařilo jen jednoho z nich – Karla Časara, který dodnes žije v Praze. Větu známou z Dubčekova vlastního životopisu Naděje umírá poslední – „Zatýkám vás ve jménu dělnicko-rolnické vlády vedené soudruhem Indrou“ – však pronesl jiný z nich – Rudolf Hoffman.
Ten byl ve službách Státní bezpečnosti od roku 1949 a jeho předchozí kariéra nebyla zrovna strhující. Učil se řezníkem, pak dělal pomocného dělníka a nakonec se vyučil zámečníkem. Z jeho osobního spisu lze vyčíst, že byl hodnocen jako „průměrný příslušník“ a v 50. letech shromažďoval „závadové“ poznatky o Rakušanech, kteří chtěli od Československa náhradu zabaveného majetku.
Zaskočení soudruzi
Dubček a další reformní členové předsednictva ÚV KSČ strávili noc z 20. na 21. srpna, během níž Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy, v budově ústředního výboru strany na pražském Těšnově. Do noci totiž jednali o nadcházejícím mimořádném čtrnáctém sjezdu strany. Zpráva o okupaci je zaskočila jako blesk z čistého nebe.
V následujících hodinách zveřejnili „Výzvu všemu lidu“, která se do éteru dostala jen díky tomu, že sovětští okupanti nestihli včas obsadit centrálu rozhlasu po drátě. Reformní komunisté ve výzvě zdůraznili, že vojska Varšavské smlouvy překročila hranice bez vědomí prezidenta, ústavních činitelů a stranického vedení. Odsoudili okupaci a ujistili veřejnost, že všichni vedoucí funkcionáři zůstávají ve svých funkcích.
Také v pražském sídle Státní bezpečnosti, Bartolomějské ulici číslo 7, bylo tu noc rušno. Všichni příslušníci StB měli od půlnoci pohotovost, většina z nich však vůbec neměla ponětí, co se ve skutečnosti děje. Jasno měl jen jejich náčelník Bohumír Molnár a několik jeho blízkých spolupracovníků. Se sovětskou tajnou službou KGB totiž právě Molnár vpád cizích vojsk připravoval.